Druhá část inicializačního rituálu je tady, a s ní i výpovědi čtyř psycholožek na téma náplně práce psychologa. Pokud jste zmeškali část první, k přečtení je zde.

Zasvěcení, kruh třetí – co tedy děláme po dostudování, kromě povídání si s lidmi?

Věděla jsem, že k tomu hlavnímu jako pouhý student zatím nemám tolik co říct, a proto jsem na instagramu sdílela výzvu pro dostudované psychology. Odpovědělo mi jich několik, konkrétně

Terka na to reaguje slovy: 

Stesky budoucí psycholožky se přidává s přirovnáním k lékařům:

Ze života psycholožky přináší pohled i na jinou oblast aplikace psychologie, a to psychologii práce:

O široké možnosti aplikace psychologie do praxe jsem se osobně přesvědčila na přednášce emeritní plukovnice Kateřiny Bernardové, kde se zmiňovala například o využití sociomapování k upevňování vztahů v jednotkách Armády České republiky.

V reakci na mou výzvu se mi ale ozvaly především psycholožky, které pracují s klienty přímo a skutečně si s nimi tak nějak (mimo jiné povídají). Zdeňka mi svou práci rozdělila do tří oblastí. Kromě poradenské psychologie se také věnuje výzkumu a edukační činnosti:

Proč že se tedy to povídání si s lidmi studuje tak dlouhou dobu? Terka mi k tomu řekla následující:

Psychoterapie a psychologie je samostatná věda. Postupy “jenom povídání si”, jsou podložené konkrétními výzkumy (kvantitativní i kvalitativní). A právě proto musíme nejdřív vystudovat psychologii a pak psychoterapeutický výcvik, abychom si mohli “jenom popovídat” a použít osvědčené metody práce s lidskou myslí. A taky je důležité, že psycholog a terapeut dokáží rozeznat, jestli už trpíme duševními problémy/poruchami, nebo ne. Proč? Protože stejně jako právník zná legislativu a zákony, my psychologové známe duševní nemoci, problémy a víme, jak k nim přistupovat a jak s nimi pracovat. A právě k tomu, abychom na nich mohli společně s klientem pracovat, potřebujeme povídat. Psycholog není kamarád na popovídání. Jsme odborníci, kteří ví, na co a jak se ptát. Právě proto můžeme pomoct, a na základě toho vytáhnout společně s tebou “trumfy”, o kterých někdy ani nevíš, že je máš.

Jak dlouho tedy dotazované studují “povídání si s lidmi”?

“Psychologii studuji šestým rokem.” – Stesky budoucí psycholožky

“Letos už to bude dvanáct let. V roce 2008 jsem začala studovat na Fakultě humanitních studií, kde jsem se od začátku zaměřovala na předměty věnované psychologii. Psychologii jako samostatnému oboru jsem se následně začala věnovat v roce 2012.” – Zdeňka

“Aby si člověk mohl s klienty “povídat” jako psychoterapeut, vede k tomu dlouhá a náročná cesta. Já se vzdělávám v psychoanalytické psychoterapii, což obnáší 500 hodin sebezkušenosti, kde se v rámci výcvikové skupiny analyzujeme vždy dva týdny v roce od rána do večera, 200 hodin teorie psychoanalýzy a 150 hodin supervize. Celý výcvik tak trvá minimálně pět let, častěji déle. V budoucnu bych se ráda pustila do atestace v klinické psychologii, což obnáší pět let předatestační přípravy a spoustu následného vzdělávání.” – Ze života psycholožky

Závěrem

Musím přiznat, že mně samotné tvorba tohoto dvojdílu přinesla mnohé. Při zpracování sesbíraných výpovědí jsem si plně uvědomila, jak každý položené otázky vnímáme jinak, a máme tendence na ně jinak odpovídat, a že každý z nás má jiný komunikační styl a hranice sdělování osobních informací jinde. Takže samotná různorodost stylů odpovědí mých respondentek snad dokáže trochu nastínit, jak je občas ta komunikace a obyčejné povídání si složité.

Jsem moc ráda za všechny čtyři psycholožky, které se mi vyjádřily, a tímto vám ještě jednou moc děkuji! Doufám, že časem stanu po vašem boku jako rovnocenná kolegyně.

Také děkuji vám všem, co jste dočetli do konce. Pokud vám dvojdíl něco přinesl, budu ráda, pokud ho zasdílíte i ostatním lidem, kterým by mohl připadat užitečný. Vzdělávejme se společně!

Vaše studující

Aspirující (a inspirující) psycholožka