Vy, kteří jste pravidelnými čtenáři tohoto blogu, jste si už pravděpodobně zvykli, že je spíše takovým občasníkem, než reálným zachycením toho, co se v mém životě děje právě teď. Skýtá to mnoho výhod. Například tu, že se necítím pod drobnohledem současného dění a od témat a situací si mohu získat odstup. Vždy si také říkám, že mě těší psát něco dalšího na blog, protože tím vnitřně bojuju s rozporuplnými pocity, které zakouším u psaní na sociální sítě. Oproti nim se ale psaní na blog zdá jako relativně samotářská činnost bez zpětné vazby, protože nikdy nevím, jak přesné mé statistiky čtenosti jsou.

Poslední odmlka byla i na mé poměry delší – celý čtvrtý ročník. Důvod je poměrně jednoduchý a skládající se z něčeho, co bych mohla složit do pojmu “temná triáda”, když by v psychologii už neměl jiný význam:

• přechod z bakalářského na navazující magisterské studium a s ním spojená změna kolektivu;
• přechod z hypno do nehypno části výcviku, a s ním spojená změna kolektivu a požadavků na absolvování;
• přechod na život OSVČ s vlastní kanceláří, kterou sdílím tak maximálně s klienty.

Přesně tyhle tři změny se udály v červnu 2023. Na začátku se jevily jako prosté přechody do jiné etapy mého profesního života, které si sednou, a že se mi jen stýská po původním nastavení. S každým dalším týdnem, kdy na mě tato trojkombinace změn doléhala, se mi ale fungovalo hůř a hůř a poprvé jsem začala alespoň trochu rozumět tomu, když mi mé okolí říká, jak takovou zátěž dokážu dlouhodobě zvládat.

V posledním děkovacím článku jsem zmiňovala, že se snažím nebýt depresivní stěžovatelkou na všechno. Pravdou je, že se mi stále nedaří najít způsob, jak se o tomto období bavit, abych přesně tak nezněla. Nějak to ale zkusím.

Takto v září 2024 jsem doznala, že moji spolužáci, kteří říkají, že nejvíce protektivním faktorem duševního zdraví (a pravděpodobnosti dokončení studia) je právě kolektiv. V obou mých studijně/výcvikových pro mě osobně totiž bylo mnohem jednodušší najít dobrý pocit ve spolubytí s kolektivem právě “před” než “po” velké změně v červnu 2023. Píše se mi o tom špatně, protože pořád vnímám tlak na to určité negativní aspekty mé cesty nepublikovat, ale zároveň chci své zážitky popisovat upřímně.

Pokud bych se na celou svoji situaci měla dívat pozitivně, mohu říct, že mnohem lépe doceňuji svůj původní kolektiv studijní i výcvikový, který pro mě jakožto člověka s trochu netypickým životem přijal nejlépe, jak jsem já kdy ve svém životě zažila. Jen ten pád do normálního běhu sociálních kontaktů z těchto výšin dost bolel. Ale změny už jsou v procesu a věřím, že všechno bude v pořádku.

Zbytky

Nyní jsem tu po prvním setkání v pátém ročníku, ve kterém mě čeká pouze minimální množství předmětů: konkrétně 5 a jedna praxe v zimním a jeden plus jedna praxe v letním semestru. Cestování do Olomouce je teď tedy jednodenním nárazovým tripem, který mi konečně uvolňuje ruce i k dalším zajímavějším výjezdům, než dva dny natřískané v Olomouci ohraničené pětihodinovou cestou.

Takže teď už nezbývá nic jiného, než vydržet do dob, než přijdou vlahé deště a potřebné změny, a vyhýbat se příliš lákavým schodům, když míra frustrace překročí únosnou mez.

P. S. Nakonec jsem nikoho fakt neskopla!